ahoj, jsem lynda s tvrdým y
Fotografování se věnuji už třináct let, fotit jsem se naučila sama pokusem-omylem. V posledním roce mě oslovil i pohyblivý obraz – videoportréty a svatby.
S foťákem jsem se seznámila v posledním ročníku na gymnáziu, ale protože jsem už měla jiné plány ohledně své profese, myslela jsem, že to zůstane koníčkem. Nicméně po několika letech studia na medicíně jsem se nakonec rozhodla odbočit na uměleckou cestu, která mi je srdcem bližší. A nakonec jsem vystudovala i školu s tímhle zaměřením – Fakultu Ladislava Sutnara v Plzni.
Myslím si, že tohle řemeslo člověk nemusí studovat, lidi si tě najdou, když pro to budeš mít cit, ale jsem vděčná za ty roky strávené na fakultě, díky nimž jsem se seznámila s dějinami umění (které mě moc zajímají) a analogovou fotografií, včetně práce v temné komoře, získala hlubší vhled do konceptuální fotografie a nezůstala jen u komerční.
Koneckonců já umělecké prostředí jako takové miluji a potřebuji.
Nejblíže mi je fotografování portrétů jednotlivce, dětí, mateřství a párů, a to dokumentární formou. Baví mě reportážní fotografie na konferencích a kulturních akcích, mými klienty jsou nebo byli Finále Plzeň, ZČU, ArtProm, Plzeň2015, TEDxPrague, Tanec Praha, Forum2000, AMO, Ksvětu ad.
můj původ
Narodila jsem se ve východním Německu měsíc před jeho sjednocením. Ihned poté se se mnou rodiče vrátili zpět do Vietnamu, kde jsem strávila dětství do svých pěti let. Pak si to rozmysleli a rozhodli se žít v Evropě, od té doby jsem v Česku a v mých vzpomínkách už utkvělo české dětství s českou babičkou a mým mateřským jazykem je čeština.
Dětství jsem strávila téměř vždy v českém prostředí. Po škole jsem lítala s dětmi po stráních a stavěli jsme si bunkry v korunách stromů. Chodila jsem na procházky s českou babičkou, pozorovala s ní mravence na mraveništi nebo jedla kopřivovou omeletu a hádala se s ní, že ten kmín v polévce není kmín, ale určitě nějaký brouk. Všechny tyhle zážitky mě utvářely a díky nim vnímám svět a chci ho zachycovat tak, jak to cítím.
co mě baví
Jsem už odmalička takový nomád. Rodiče se se mnou často stěhovali a to mi zůstalo – jsem ráda v pohybu, ať už míněno jako sport nebo cestování. Užívám si mumraj velkého města, ale i ticha v lesích. Baví mi běhat na horách, ale proležím klidně celý den u knížky na pláži. Moc ráda peču, hrabu se v hlíně a nejvíc času trávím se svými dětmi.
jak pracuji
Vnímám přirozenou až všední krásu a ve fotografii mi jde o autentičnost. Chtěla bych vám zachycovat takové chvilky, které bych si sama přála mít zvěčněné. Když kojíte své miminko, když ho koupete nebo když vedle spí v postýlce a vy si vychutnáváte kafe, namísto toho, abyste uklízeli bordel vedle na sedačce. Na krásnou fotografii se ráda podívám, ale větší hodnotu pro mě má ta, která ve mně vyvolá vzpomínku, vůni a emoci onoho zachyceného momentu.
